Extrofie močového měchýře

Tento článek bych chtěla věnovat nejen rodičům dětí s EMM, ale všem, kteří se někdy dostali nebo dostanou na specializované zdravotnické pracoviště dětského JIPu (Jednotka intenzivní péče). Ještě než se rozpovídám, tedy spíše rozepíši, chtěla bych říct, že nejsem profesionální zdravotník, a tak mi prosím odpusťte dopustím-li se některých nepřesností v lékařské terminologii. Jak asi mnozí tušíte, toto pracoviště je zaměřeno na péči o pacienty, kteří potřebují zvláštní pozornost. Ať už se na toto oddělení dostanou v důsledku úrazu, pooperačního stavu, nehody nebo třeba předčasného porodu a jedná se tedy o nedonošená miminka, vždy jde pomoc související se zachováním základních životních funkcí a tedy záchranu života jako takového. V rámci této péče jsou sledovány důležité životní funkce jako dýchání, okysličování krve (saturace), činnost srdíčka, která přímo souvislá s krevním tlakem. Tyto činnosti pacientova těla jsou soustavně – intenzivně sledovány přístroji k tomu určenými a vyrobenými. Kromě toho, že tyto přístroje pacienta kontrolují a sledují a v případě jakéhokoliv problému upozorní zdravotnický personál, mají mnohdy i funkce podporující činnosti a funkce pacientova organismu. Některé přístroje mohou za pacienta a dýchat a v případě potřeby jej udržovat v umělém spánku. Navíc jsou obvykle pacienti JIPu připojení k přístrojům, které jim intravenosně (vnitrožilně) podávají a dávkují léky, případně výživu. Obsluha vybavení jednotek JIP je velmi náročná a zodpovědná a je prováděna vždy speciálně vyškolenými zdravotnickými pracovníky. Mimo této náročnosti představuje práce na tomto oddělení i značné nároky na psychickou a fyzickou stránku zaměstnanců. Je třeba mít toto na paměti a, pokud možno, spolupracovat maximálně s personálem JIP a nezatěžovat je potřebami a nároky, které bezprostředně nesouvisí s chodem jejich pracoviště. Osobně bych chtěla touto formou moc poděkovat těmto lidem, že svoji práci dělají, a že ji dělají dobře, protože si start mé dcery do života bez jejich pomoci nedokážu představit. Navíc naše zkušenosti s pracovníky JIP Kliniky dětského a dorostového lékařství VFN v Praze na Karlově jsou spojeny s maximální vstřícností a ochotou zdejších lékařů, zdravotních sestřiček, ale i pomocného zdravotního personálu. Velké díky jim! Shora popsané řádky vypráví o možnostech a určení jednotek JIP. Nezmiňují se však, jak to na „JIPech“ reálně vypadá. Již při vstupu do jejich prostor návštěvních zaregistruje zvláštní atmosféru. Ta je utvářena jednak specifickou vůní danou desinfekčními prostředky, které pomáhají udržovat téměř sterilní prostředí, dále soustředění lékařů a sestřiček v oblecích připomínající skoro operační úbory a relativní ticho, které občas protínají „pípáky“, přístrojů hlásící, že se něco, nebo že dochází roztok s léky v dávkovačích a je tudíž potřeba ho vyměnit za jiný. K celkovému obrazu pak přispěje pohled na pacienty, kteří jsou většinou obloženi různými cévkami, kabely, čidly a senzory. Je to zkrátka někdy celkem stresující pohled. Obzvláště pro někoho, kdo toto pracoviště navštíví poprvé v životě. Pacienty jsou většinou malé děti, často miminka, některá i předčasně narozená, a s nízkou porodní váhou. Vedle jejich tělíček pak okolní přístroje a zařízení působí poněkud monstrózně a třeba i děsivě. Zvláště nepříjemně může toto prostředí působit ve chvíli, kdy jdete navštívit své vlastní děťátko. A proto Vám chci říct. Neděste se, nelekejte! Vše, co se v okolí Vašeho syna či dcery děje, je plně pod kontrolou zodpovědných profesionálů a děje se to jen a jen pro záchranu Vašeho drobečka. Využijte chvíle, kdy se svým děťátkem můžete být, hlaďte jej (dovolí-li to pracovníci JIPu), mluvte na něj či mu zpívejte, třebaže budete mít pocit, že Vás nevnímá. Nenechte se rozptýlit kontrolkami blikajícími nad jeho lůžkem a soustřeďte se na něj. Máte-li chuť a má-li některá ze sestřiček čas, požádejte o vysvětlení, co který přístroj dělá a čemu slouží. Poznání zmírní Vaši paniku, která Vás třeba při vstupu na JIP přepadla. já jsem tu možnost měla a pevně věřím, že na všech obdobných pracovištích jsou dnes již lidé ochotní a chápaví tak, jako ti, se kterými jsme se setkali my. Třeba pak zažijete i takové chvíle, kdy se ráno po snídani dostavíte na JIP a Vaše desetiměsíční batole, byť připoutáno k lůžku, se culí jako měsíček a zlehka na Vás vyplázne jazyk. Divíte se, kde se to naučilo, a když se porozhlédnete po okolí, vidíte v prosklené kabince sesterny dvě sestřičky, které čekají, co na jejich noční „vyučování“ řeknete. Celým tímto článkem chci jen říct. Nebojme se neznámého, byť působí tak vážně. Respektujme chod těchto důležitých pracovišť a oceňujme lidský přístup a trpělivost jejich pracovníků. Určitě se to vyplatí. Zdravím všechny. Přeji Vám, aby jste pomoc JIPů ani Vy, ani Vaši blízcí nepotřebovali, a když už ano, ať jen na krátkou chvíli a s těmi nejlepšími výsledky při propuštění. Štěpánka